Zcela jiný svět uprostřed metropole se otvírá ve čtvrti Coyocán, jižně
od Zócala. Zde si nechal Cortés postavit rezidenci Casa de Cortés, na náměstí
Plaza Hidalgo. Centrem je, jako v každém koloniálním městě, náměstí
před kostelem (zde dominikánů) San Juan Bautista (1583). U náměstí je park
Jardin del Centenario (2 park století2
). Ve čtvrti jsou oblíbené studentské hospůdky, často s živou
hudbou, dobrá knihkupectví, divadlo, útulné uliční kavárny, malý trh, úzké
uličky s kamennou dlažbou a bujná květinová nádhera. Je zde několik
muzeí: Museo Nacional de las Culturas Populares (Hidalgo 289), Museo Frida
Kahlo (Londres 247), Museo Léon Trotzky (Calle Viena/Morelos), Museo
Anahuacalli (Calle de Museo).
Po okružní silnici Periférico kolem Aztéckého stadiónu se dostaneme ke Cuicuilcově
pyramidě, která má kruhový půdorys s průměrem kolem 100 m a výšku
18 m. Pyramida pochází z 5. až 6. stol. př.n.l. a při výbuchu sopky byla
úplně zalita lávou. Vrstva lávy byla odstraněna v roce 1922.
Olympijský stadion (80 000 diváků) působí zvenku mnohem nižší než
vnitřek, který se propadá do kotliny lávového pole. Naproti stadionu je
univerzitní město Cindad Universitaria. V letech 1950-1953 zde bylo postaveno
asi 80 budov obklopených parkovými úpravami. Mezi nejznámější budovy patří
10-ti poschoďová hranatá univerzitní knihovna, téměř bez oken s
pestrobarevnými mozaikovými fasádami (autorem byl Juan O. Gorman). Na
univerzitě studuje přes 300 000 studentů.
Pojedeme-li od Cuicuilcovy pyramidy nebo Tlalpanu po Périferoco na východ,
dostaneme se do předměstí Xochimilco, které je velmi populární svými kanály
a jízdou na člunech. Mexičtí chlapci ovládají čluny podobně jako gondoliéři,
pomocí dlouhých tyčí. Čluny jsou bohatě zdobeny umělými květy s výraznými
barvami a mají stoly s lavicemi. Mexičané zde v neděli velmi rádi pořádají
pikniky. Po kanálech jezdí čluny s hudebníky, kteří se na přání (a po
dohodnuté ceně) připojí na bok vašeho člunu a zpívají písně. Další
čluny nabízí květiny a jiné různé zboží.